Jeden z nejvýznamnějších českých filmových a televizních scenáristů, autor rozhlasových i divadelních her. Narodil se v moravské obci Lukov v rodině zedníka a chalupníka. Po maturitě na reálném gymnázium v Holešově, kde ho jeho otec po dlouhém přemlouvání nechal studovat, byl v roce 1943 totálně nasazen a zaměstnán v polesí Lukov jako lesní dělník. Po druhé světové válce vystudoval Filozofickou fakultu UK, obor slovanské dějiny a estetika. Studium zakončil v roce 1952 doktorátem.
Čtvrtým snímkem, k němuž František Pavlíček napsal scénář, je dětský film Věry Plívové – Šimkové TONY, TOBĚ PŘESKOČILO (1969). Je to nadlouho poslední dílo, pod které se podepsal vlastním jménem. Po neslavném konci „pražského jara“ 1968 se totiž stává politicky nepohodlnou personou. V roce 1970 je odvolán z funkce uměleckého ředitele Divadla na Vinohradech, kterou zastával od roku 1965. Až do roku 1989 může vykonávat jen dělnické profese. Po podpisu „Charty 77“ je spolu s Otou Ornestem, Jiřím Ledererem a Václavem Havlem zatčen, dva měsíce vězněn a v roce 1978 odsouzen za podvracení republiky na sedmnáct měsíců s podmínečným odkladem na tři roky.
Práce pro film, divadlo, rozhlas a televizi se však nevzdává. Jeho díla jsou realizována díky spolupracovníkům, kteří je zaštiťují svými jmény (pro film: Bohumila Zelenková, Eva Košlerová, Věra Kalábová, Věra Plívová-Šimková). Pokračuje ve spolupráci na dětských filmech s Věrou Plívovou- Šimkovou: scénář LIŠÁCI, MYŠÁCI A ŠIBENIČÁK (1970) a námět filmu O SNĚHURCE (1972). Dětští hrdinové vystupují i v jeho dalších dvou scénářích ke snímkům VELKÉ TRÁPENÍ (1974, podle Heleny Šmahelové) a OSTROV STŘÍBRNÝCH VOLAVEK (1976, podle Ladislava Dvorského). Dětem jsou určeny také pohádky podle Boženy Němcové PRINC BAJAJA (1971) a jedna z nejúspěšnějších českých filmových pohádek TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU (1973). František Pavlíček píše utajeně i pro televizi. Asi nejznámější z jeho televizí tvorby je velmi zdařilý dvoudílný film BABIČKA podle předlohy Boženy Němcové, který režíroval v roce 1971 Antonín Moskalyk, dále pak pohádky MĚSÍČNÍ KÁMEN (1973), PRINC CHOCHOLOUŠ (1974) a ZLATÉ KAPRADÍ (1984).
Po revoluci v roce 1989 se František Pavlíček může opět hlásit ke svému dílu a začíná být znovu veřejně činný. V roce 1990 je jmenován ústředním ředitelem Čs. rozhlasu v Praze, odkud v roce 1992 odchází do důchodu. Na tvůrčí důchod však zdaleka nepomýšlí. V 90. letech spolupracuje s českou televizí, zejména s režisérem Pavlem Hášou. Jejich společnými nejúspěšnějšími počiny je čtyřdílný seriál MUŽ V POZADÍ (1994) a televizní filmy SOKRATŮV PODZIM (1991; pod názvem SOKRATOVA SMRT byl natočen už v roce 1969, ale nebyl nikdy odvysílán) a ŽIVOT A DÍLO SKLADATELE FOLTÝNA (1992; adaptace vlastní dramatizace z roku 1963, podle Karla Čapka).