Paola Borboni (1900 - 1995)

Paola Borboni podle svých vlastních slov celý život obětovala divadlu, s určitými přestávkami ale byla v několika obdobích své dlouhé kariéry i uznávanou filmovou a televizní herečkou. Narodila se na samém počátku dvacátého století, na Nový rok v roce 1900 v malém městě Golese v severní Itálii. Pocházela z umělecky založené rodiny, její otec působil v milánské opeře, v Miláně také Paola studovala a již v šestnácti letech začala s profesionálním herectvím. Po dvouletém angažmá ve společnosti Alfreda de Sanctis přešla k dalšímu souboru a v letech 1922-1929 byla již hvězdou divadelní společnosti Armanda Falconiho. Tady v roce 1925 způsobila skandál, když se v představení Mořské řasy objevila velmi spoře oděná. Dodnes je citovaná její tehdejší odpověď novinářům: „A vy jste někdy viděli mořskou pannu v kabátě?“

Koncem třicátých let začali Paolu Borboni znovu vyhledávat filmoví režiséři a za války byla již velmi vytíženou představitelkou velkých filmových rolí (jen v letech 1940-1945 natočila bezmála dvacet filmů). Tehdy se přehrála do rolí matek hlavních hrdinů, i když je nutno dodat, že od jejich představitelů ji často nedělil takový rozdíl, který by ji k těmto postavám předurčoval. Z její tehdejší filmografie připomeňme adaptaci Labichovy frašky PAN PERRICHON NA CESTÁCH (Il viaggio del signore Perrichon, 1943), po boku sourozeneckého dua Irmy a Emmy Gramaticových hrála ve filmu SESTRY MATERASSIOVY (Sorelle Materassi, 1943). Sama ráda vzpomínala na film MIRANDOLÍNA (La locandiera, 1944).

V její poválečné filmografii se zvláštním způsobem vyjímá rok 1953, kdy se objevila ve Felliniho slavném filmu DARMOŠLAPOVÉ (I vitelloni, 1953), v menší roli posluhovačky si jí můžeme všimnout i v legendárních PRÁZDNINÁCH V ŘÍMĚ (Roman Holiday, 1953) s Audrey Hepburn v hlavní roli. Nato ji začali ke spolupráci zvát i významní francouzští filmaři jako Julien Duvivier (PŘÍPAD MAURICIUS - L′affaire Mauricius, 1954) nebo Marc Allégret (MAMZELLE NITOUCHE, 1954). Zatímco v první polovině padesátých let točila několik filmů ročně, pak v její filmografii následuje desetiletá pauza, vyplněná ovšem další prací v divadle a také nově v televizi. Znovu excelovala v divadelních hrách B. Brechta, S. Becketta, E. Ionesca nebo H. Pintera.

Filmovým divákům se Paola Borboni připomněla znovu ve druhé polovině šedesátých let, a to i v americké produkci (NEJVĚTŠÍ PAKL ZE VŠECH – The Biggest Bundle of Them All, 1968), herečka sama později zdůrazňovala svou účast na autorské komedii Nina Manfrediho Z BOŽÍ MILOSTI (Per grazia ricevuta, 1970). V roce 1972 se Paola Borboni provdala a jejím manželem se stal o více než čtyřicet let mladší básník Bruno Vilar (1942-1978), který o několik let později zahynul při autonehodě (tehdy byla zraněna i Paola Borboni a s následky se potýkala delší dobu).