Roberto Risso (1925 - 2010)

Mezinárodního úspěchu dosáhl italský herec Roberto Risso především díky účasti na dvou slavných komediích o chlebu a lásce, na svém kontě má ale i padesát dalších filmových rolí, jeho sláva se odehrávala převážně jen v padesátých letech 20. století. Roberto Risso, vlastním jménem Pietro Roberto Strub, se narodil v Ženevě, později ale přesídlil do Říma. Původně vystudoval architekturu a díky své vizáži byl vybrán pro nevelkou roli do historického filmu LEV V AMALFI (Il leone di Amalfi, 1950), vzápětí dostal mnohem větší příležitost v dramatu ZÍTRA JE TAKÉ DEN (Domani è un altro giorno, 1951). Tady se představil v roli pohledného svůdníka a prototyp podobných postav jej pak provázel i v dalších letech, ať už ve filmech ze současnosti nebo v historických příbězích.

Jako většina italských herců té doby, tak i Risso dostal příležitost točit i mimo Itálii. V režii Henriho Verneuila vytvořil například ústřední pár s francouzskou hvězdou Françoise Arnoul v komedii PAŘÍŽ, HOTEL PALACE (Parist, Palace Hôtel, 1956), ve Francii natočil více filmů. Ještě koncem padesátých let hrál Roberto Risso v několika filmech ročně, byly to hlavně historické filmy zasazené do novějších i antických dějin (ACHILLŮV HNĚV - L′ira di Achille, 1962; ŘÍMSKÝ GLADIÁTOR – Il gladiatore di Roma, 1962). Jako Aramis se představil v italské adaptaci slavného Dumasova románu (D′ARTAGNAN A TŘI MUŠKETÝŘI - D′Artagnan contro i tre moschettieri, 1963).

Sám Roberto Risso nakonec cítil, že pohledné gentlemany s nenáročným psychologickým profilem nelze hrát věčně a během šedesátých let postupně na hereckou kariéru rezignoval. Původně se věnoval filmové produkci a poslední roli odehrál ve spaghetti westernu NENÁVIĎ BLIŽNÍHO SVÉHO (Odia il prossimo tue, 1968). Od té doby pracoval jako módní návrhář a uplatnil se také jako fotograf.

Roberto Risso zemřel v Miláně 16. listopadu 2010 krátce před svými 85. narozeninami.