Jeden z nejznámějších a nejoceňovanějších britských herců 60. let - sir Alan Bates - se narodil 17. února 1934 jako syn pojišťovacího agenta a ženy v domácnosti. Rodiče z něj sice od počátků chtěli mít slavného pianistu, Alan se však rozhodl, že jeho talent leží v jiné, a to herecké, oblasti.
Největší Batesův úspěch však přišel v 60. letech a to u filmu. Ve své první roli si zahrál syna Laurence Oliviera ve filmu "Komik“, ale to působivější a větší role na Batese stále jen čekaly. Dočkal se jich ve svých dalších filmech "Mluviti do větru“, "Dívka Georgy“, "Daleko od hlučícího davu“ a "The Fixer“, za který byl následně i nominován na Oscara.
I v soukromém životě slavil Bates úspěch, když se v roce 1970 se oženil s herečkou a zároveň modelkou Victorií Ward, která mu o dva roky později porodila i dvojčata: syny Tristana a Benedicta. I přes stále vzrůstající popularitu se ale Bates i v příštích letech často věnoval spíše malým komorním filmům, za kterých ale cítil větší potenciál než u Hollywoodských trháků, o čemž svědčí i jeho kritiky oceňované filmy jako "Růže“, "Motlitba za umírající“ nebo "Hamlet“.
Teprve v 90. letech přišly pro Batese první citelné rány. Nejdřív jeho syn Tristan zemřel v roce 1990 na astmatický záchvat v Tokiu, ačkoliv mu bylo pouhých 19 let, o dva roky později na infarkt skonala i Victoria. Bates, raněný z tak citelné a nečekané ztráty dvou blízkých osob, na filmový svět více méně zanevřel a jen čas od času se objevil v nějakém irském televizí připravovaném filmu. Přesto si ještě diváci mohli jeho umění naposledy vychutnat na začátku nového milénia v "Nejhorších obavách“ s Morganem Freemanem nebo v irském filmu podle skutečných dějin "Evelyn“. I Britská královna Alžběta II. ocenila jeho mimořádný talent, když mu udělila Řád Jejího Veličenstva a na jaře roku 2003 ho povýšila i do šlechtického stavu. Bates začal znovu žít, našel si i novou lásku, o deset let mladší herečku Joannu Pettet, se kterou pomalu plánoval společnou budoucnost. Nikdy se jí ale nedočkal.