Raffaello Matarazzo (1909 - 1966)

Italský režisér Raffaello Matarazzo začínal s nenáročnými komediemi éry tzv. bílých telefonů, po válce pak sklízel úspěchy s melodramatickými příběhy, celkem natočil přes čtyřicet filmů. Pocházel z Říma a vyrůstal v neúplné rodině, po střední škole pracoval jako hotelový poslíček, od dětství byl ale přitahován světem pohyblivých obrázků. V roce 1929 nastoupil do novin Il Tevere a začal psát filmové kritiky.

Velkým úspěchem se stal film TO JSEM BYL JÁ (Sono stato io, 1937), do nějž Matarazzo angažoval slavnou divadelní trojici sourozenců z Neapole, Eduarda, Peppina a Titinu de Filippovy. S Eduardem a Peppinem pak natočil neméně úspěšnou veselohru MARKÝZ RUVOLITO (Il marchese Ruvolito, 1939). Převážně komediálního žánru se se střídavými úspěchy držel i za války.

Novou epochu své filmové kariéry zahájil Matarazzo neočekávaným úspěchem s melodramatickým příběhem s kriminálním pozadím POUTA (Catene, 1949). Tento film v sobě nesl prvky neorealismu, kritika jej ale odmítla jako příliš sentimentální. Sázkou na jistotu bylo ale obsazení ústřední dvojice Amedeo Nazzari - Yvonne Sanson. Film byl natočen jako nízkorozpočtový, zaznamenal ale obrovský úspěch v kinech, kde jej vidělo více než osm miliónů diváků. Dosud skomírající filmová společnost Titanus si mohla připsat na konto zisk ve výši třičtvrtě miliardy lir.

Dvojice Nazzari - Sanson se stala miláčkem nenáročného publika a jejich popularitu Matarazzo zúročil během padesátých let dalšími šesti filmy, z nichž některé opět znamenaly mimořádné komerční trháky (MUKA - Tormento, 1950; DĚTI NIKOHO - I figli di nessuno, 1952). Točil ale pochopitelně i s dalšími herci a s jinou dvojicí Massimo Girotti - Silvana Pampanini zabodoval s filmem VÍR (Vortice, 1953). Ze stejného roku pochází také v Matarazzově tvorbě neobvyklý životopisný titul GIUSEPPE VERDI (1953) nebo dobrodružný snímek LOĎ PROKLETÝCH ŽEN (La nave delle donne maledette, 1953).