Jacques Duby (1922 - 2012)

Francouzský herec Jacques Duby nepatřil k nijak významným osobnostem, řadou vedlejších rolí nicméně vstoupil do historie francouzské kinematografie, proslul také jako dabér a recitátor. Narodil se v Toulouse a jeho cesta k herectví byla poněkud svérázná - v dětství trpěl extrémní plachostí, ale jeho otec, který byl lékařem, se jeho stud snažil překonat veřejnou recitací veršů. Jacques Duby nakonec ve vystupování před veřejností našel zalíbení a vystudoval herectví na konzervatoři v Toulouse a Paříži, počátkem 50. let začal s profesionálním herectvím v pařížských divadlech (Centre dramatique de l'Ouest, Théâtre de la Porte Saint-Matin).

Velké úspěchy mezitím sklízel i v divadle, uznání kritiky se dočkal s hlavní rolí v Marceauově hře Vajíčko (Théâtre de l'Atelier, 1956-1957), velké role hrál i v dalších hrách uznávaných autorů francouzské a světové moderny, ale jeho filmografie v 60. letech nabrala významově i početeně sestupnou tendenci, vidět jej diváci mohli v koprodukčních povídkových projektech (FRANOUZKA A LÁSKA - La Française et l'amour, 1960; NEJSTARŠÍ ŘEMESLO NA SVĚTĚ - Le plus vieux métier de monde, 1967), začal spolupracovat také s televizí a objevil se v několika seriálech. Mezitím se prosadil i jako dabér a na gramofonové desky namluvil řadu filmů z dílny Walta Disneye.

Před filmovou kamerou se Jacques Duby v 70. a 80. letech vyskytoval výjimečně (EDITH PIAF - Piaf, 1974), o to více jej zviditelnila televize, vedle již zmíněných kriminálních seríálů se často objevoval v historických kostýmech v televizních zpracováních literárních předloh (CINQ-MARS, 1981; HRABĚNKA DE CHARNY - La comtesse de Charny, 1989), v divadle hrál naposledy v roce 1987 (Pilát Pontský). Před filmovou kameru se znovu postavil v historickém filmu LACENAIRE (1990), po delší době ztvárnil menší postavu souseda v romantické komedii LÁSKO MOJE, KDE JSI? (Je reste!, 2003).

Jacques Duby zemřel v Paříži 15. února 2012 ve věku 89 let.