Alberto Lionello je rodákem z Milána. V italské kinematografii se proslavil nejen jako herec ve filmu a televizi, ale také jako výborný dabér. Narodil se 12. července 1930 do rodiny krejčího jménem Luigi, matka se jmenovala Giuditta Bruneri. Otec nešetřil na synově vzdělání a snažil se mu poskytnout maximum možností ke kvalitnímu studiu. Alberto byl trochu introvert, ale s brilantním intelektem. V roce 1948 nastoupil na „Accademia dei filodrammatici“, ale roku 1949 musel akademii opustil, jelikož vstoupil do divadelní společnosti A. Gandusio (hrály se zde klasické frašky francouzské komedie ) a právní předpisy akademie toto zakazovaly. V roce 1950 přešel do společnosti U. Melnati.
Po malém filmovém debutu roku 1954, se trochu výrazněji objevil ve Stenově komedii MIA NONNA POLIZIOTTO v roce 1958 v roli Alberta. Komedie Sergia Corbucciho CHI SI FERMA E PERDUTO byla příležitostí ke spolupráci s velikány jako Totó či Peppino De Filippo. Jako Toni Gasparini hrál Alberto v komedii Pietra Germiho DÁMY A PÁNOVÉ (SIGNORE & SIGNORI) v roce 1966 s Virnou Lisi, Gastone Moschinem, Norou Ricci a dalším. Snímek byl nominován na Zlatý glóbus jako nejlepší cizojazyčný film a také získal v Cannes Zlatou palmu. Další ocenění přišla v Itálii, jak David di Donatello Awards, tak Stříbrná stuha.
Pro Alberta nebyl problém popasovat se s rolí ve vážnějších tématech jako například v Pasoliniho sociální kritice VEPŘINEC (PORCILE) 1969, kde hrál roli Klotze, či se úspěšně objevovat v komediích jako Risiho SESSOMATTO (1972) či velmi zdařilá Stenova POLICISTKA (1974). U nás jistě nejznámějším filmem je komedie BOŽE, JAK HLUBOKO JSEM KLESLA (1974), ve které triumfovala Laura Antonelli a Alberto hrál markýze Corraa. V roce 1980 se tato komedie stala druhým filmem s Albertovou účastí, který byl nominován jako nejlepší cizojazyčný film na Zlatý glóbus. Koncem sedmdesátých let hrál Lionello také v komediích po boku tehdejší erotický hvězd Edwige Fenech, či Dalily Di Lazzaro – L´ITALIE S´E ROTTA (1976), LA VERGINE, IL TORO E IL CAPRICORNO (1977).
V televizní tvorbě spolupracoval Alberto hlavně s RaiUno, pro příklad inscenace SARTO PER SIGNORA (1979). V dabingu byl známý nejen propůjčením hlasu například Henrymu Fondovi a dalším, ale i animovaným seriálům.