Peter Finch (1916 - 1977)

"Když jsem byl na dně, usoudil jsem, že můžu být s herci stejně dobře, jako kdokoli jiný. Byli to veselí blázni a zdálo se, že všechno berou tak nějak líp.“ (na dotaz proč si vybral herecké povolání)

Jeho těsné vazby k Olivierově rodině v té době vedly k románku s Olivierovou krásnou, ale labilní ženou, oskarovou herečkou Vivien Leighovou (JIH PROTI SEVERU, VALČÍK NA ROZLOUČENOU, TRAMVAJ DO STANICE TOUHA), který se začal v roce 1948 a s přestávkami pokračoval několik let až do definitivního rozchodu kvůli její upadající duševní kondici. Leighová totiž trpěla bipolární afektivní poruchou („maniodepresí“) a manická fáze se u ní často projevovala jako nymfomanie a někteří spekulují, že Laurence Olivier podvědomě nejspíše děkoval Finchovi za to, že se Vivien „věnoval“ a ji i manžela tím uchránil před mnohem horšími problémy (budeme-li hořce vtipní: Finch měl u Oliviera dva pracovní úvazky).

I přes své zkušenosti Finch trpěl, stejně jako jeho učitel a rádce Olivier, „jevištním strachem“ (a údajně i strachem z létání) a brzy se vrátil k filmu. Jeho první film v britské produkci se jmenoval EUREKA STOCKADE (1949) a byl natáčený v Austrálii. O rok později debutoval v Hollywoodu v dramatu THE MINIVER STORY (1950) s Greer Garsonovou, což bylo pokračování válečného kasovního trháku PANÍ MINIVEROVÁ (1942); narozdíl od svého předchůdce jej však kritika nepřijala. Jeho první větší role přišla s válečným dramatem MĚSTO JAKO ALICE (1956). V Schlesingerově mistrovském dramatu MIZERNÁ NEDĚLE (1971) pak ztvárnil homosexuálního židovského lékaře a získal svoji první nominaci na Cenu Akademie pro „nejlepšího herce“ (a rovněž na Zlatý glóbus).

V době úmrtí se zrovna účastnil turné, které propagovalo Lumetovo komediální drama NETWORK (1976), ve kterém, vedle Faye Dunawayové a Williama Holdena, skvělým způsobem předvedl „pomateného“ televizního moderátora Howarda Bealeho. Za roli byl podruhé – už ovšem posmrtně - nominován na Cenu Akademie pro „nejlepšího herce“. Nominaci proměnil, sošku převzala jeho vdova Eletha. Ačkoli byli postmrtně ve stejné kategorii historicky nominováni také James Dean (1957), Spencer Tracy (1968) a Massimo Troisi (1995), zůstává Peter Finch dosud jediným hercem, který nakonec Cenu i získal a stejně tak prvním australským hercem oceněným touto Cenou (za roli mu navíc připadl i Zlatý glóbus).