Anna Proclemer (1923 - 2013)

Anna Proclemer zahájila svou hereckou kariéru za druhé světové války souběžně v divadle a filmu, později se ale kameře vyhýbala a uplatňovala se hlavně na jevišti. Pochází ze severoitalského města Trento a vyrůstala v kulturně založené rodině, ovlivnilo ji i přátelství matky se slavnou divadelní rodinou de Filippo. Anna se od dětství věnovala různým sportům, díky rodičům ale měla i široké kulturní zájmy, přesto když doma oznámila, že se chce stát herečkou, způsobila jim šok; nestálost a nejistota hereckého povolání se rodičům vůbec nezamlouvala.

Před kamerou stála Anna Proclemer poprvé v jedné z hlavních rolí komedie NEZBEDNÝ TATÍNEK (Il birichino di papà, 1943) režiséra Raffaela Matarazza. Tady hrála s Armandem Falconim, o generaci starším, s nímž se pak ve stejném roce objevila i ve velké roli v komedii SVATEBNÍ DEN (Giorno di nozze, 1943), opět v Matarazzově režii. Před kamerou pak znovu stála až po válce, opět v hlavní roli (MALÎA, 1946). Mezitím se stala přední hereckou osobností mladé generace v divadelní společnosti A. L. Bragaglii, s níž hrála převážně v Římě v italském i zahraničním repertoáru.

Již krátce po příchodu do Říma se seznámila se spisovatelem a dramatikem Vitalianem Brancatim (1907-1954), který jí již v roce 1941 vyznal lásku, pak je na čas rozdělila válka, ale v roce 1946 se za něj nakonec provdala. Sama Anna Proclemer později prohlásila, že těhotenství pro ni bylo nepříjemným překvapením – chtěla být nezávislá, soběstačná a bez závazků. Tehdy také z existenčních důvodů často pracovala ve filmovém dabingu, v roce 1947 se jí narodila dcera Antonia Brancati, která se později u divadla prosadila jako autorka a překladatelka.

Pouhé čtyři měsíce po porodu začala Anna Proclemer znovu hrát v divadle, v padesátých letech strávila několik sezón v divadelní společnosti slavného Vittoria Gassmana, kde odehrála stěžejní role ve světové klasice (Hamlet, Oidipús vladař, Kean), Gassmanův herecký soubor ale opustila kvůli četným sporům v roce 1955. Mezitím se rozešla i s manželem Vitalianem Brancatim krátce před jeho smrtí v roce 1954. Po delší době se objevila i před kamerou, i když jen v epizodní roli prostitutky v Rosselliniho filmu CESTA PO ITÁLII (Viaggio in Italia, 1953).