Simone Paris (1909 - 1985)

Francouzská herečka Simone Paris se k filmu a divadlu dostala díky milostnému poměru s významným režisérem Sachou Guitrym (1885-1957), nutno ale dodat, že na rozdíl od většiny jeho manželek a milenek se v umělecké branži udržela a až do stáří hrála vedlejší role v řadě zásadních filmů. Pocházela z Paříže, její vlastní jméno bylo Simone Marie-Thérèse Maderon. Od roku 1930 byla provdaná za Maurice Cronina, o jehož osobnosti zdroje mlčí, je ale zřetelné, že již ve třicátých letech se Simone Paris pohybovala mezi umělci, mezi nepotvrzené informace patří její intimní vztah s režisérem Marcelem Pagnolem (1895-1974).

Před kamerou se mezitím dostala i ke středně velkým rolím, připomeňme například Delannoyovu kriminálku OKAMŽIK PRAVDY (La minute de vérité, 1952) nebo komedii ZMIZENÍ PANA PERLA (La fugue de Monsieur Perle, 1953), několikrát hrála i s Jeanem Gabinem. I když se v osobním životě rozešla se Sachou Guitrym, ten ji později ještě přizval do svých velkoryse koncipovaných historických filmů, pouze v menších rolích se ale mihla v jeho filmech NAPOLEON (Napoléon, 1955) nebo KDYBY NÁM PAŘÍŽ VYPRÁVĚLA (Si Paris nous était conté, 1955). Poměrně velkou příležitost dostala v režii slavného Luise Buñuela ve filmu TO JE ÚSVIT (Cela s’appelle l’aurore, 1956). Velkou roli tety Flory ztvárnila ve filmu ISABELLE SE BOJÍ MUŽŮ (Isabella a peur des hommes, 1957) režiséra Jeana Gourgueta, který se ve své tvorbě zaměřoval na problematiku dospívající mládeže.

Sluší se připomenout i další velké role, která odehrála v kriminálkách po boku hvězdy žánru Eddie Constantina (S POZDRAVEM BLAKE – Voutre dévoué Blake, 1954; NEJPRVE ŽENY – Les femmes d’abord, 1963), v mezinárodním měřítku ji ale zviditelnil znovu Claude Lelouch svým filmem MUŽ A ŽENA (Un homme et une femme, 1966), v mezinárodně obsazeném titulu BUĎ ZDRÁV, UMĚLČE! (Salut l’artiste, 1973) dostala roli divadelní ředitelky, jako pacientka u zubaře se pak mihla i v dalším známém snímku BĚŽÍ, BĚŽÍ PO PŘEDMĚSTÍ (Elle court, elle court la banlieue, 1973).

S televizí spolupracovala jen výjimečně, ale několikrát se objevila v cyklu televizních zpracování divadelních her V DIVADLE DNES VEČER (Au théâtre ce soir, 1962-1972), hrála i v několika oblíbených kriminálních seriálech. Před kamerou stála naposledy v roce 1980, po smrti manžela Samsona Fainsilbera se ale stáhla do soukromí a odešla necelé dva roky po něm. Zemřela ve městě Mantes-la-Jolie nedaleko od Paříže 17. prosince 1985 ve věku 76 let.