Katharine Hepburn (1907 - 2003)

„Herectví je příjemně dětinská profese – předstíráte, že jste někdo jiný, a přitom se prodáváte.“  Rázná, nezávislá, neústupná, vysoká, nekonvenční, oslňující, zrzavá. Prostě legenda, která zasáhla do několika generací a poznamenala celé 20. století. Žila 96 let a přitom natočila pouhých třiapadesát filmů. Život ctižádostivé ženy s velkým já byl vyplněn prací jen proto, že z ní plynula sláva a uspokojení. Radost se však naučila nacházet i na mnoha dalších místech, a proto mohla být šťastná.

Celý život měla velice silný vztah se svojí rodinou, která ji ve všem podporovala. Účastnili se jejích premiér. Řadu let používala datum narození svého bratra, který v šestnácti spáchal sebevraždu. První ze silných zážitků, který formoval osobnost čtrnáctileté Katharine. U Hepburnových nikdy nemluvili o zemřelých a nechodili na hřbitov. Učila se, že zatímco smrtí život jedněch končí, pro druhé se nemá zastavit. Celá léta trávila už jako slavná herečka společné víkendy s rodiči na golfu, procházkami, na tenise. Díky velké rodině, kde se všichni vzájemně kladli na první místo, mohla vybudovat svoji obdivuhodnou individualitu. Nepotřebovala nic a nikoho. Milovala život a byla šťastná v jeho nejrůznějších epochách. Realizovala se v pokroku. Rodačka z Connecticutu byla zvyklá trávit školní prázdniny cestami po Evropě s kamarádkou. Bohužel, ze svých cest po Anglii a Francii si ještě ve stáří nejostřeji pamatovala jen na utrpení člověka bez vany horké vody.

Na konci 20. let se začínající divadelní herečka přestěhovala do New Yorku, kde ještě po  tehdejším Central Parku jezdila autem. V roce 1927 se setkala s Ludlowem Ogdenem Smithem, který se o rok později stal jejím prvním a jediným manželem. Katharine tak měla přítele pro oblíbené cesty do Evropy, spolubydlícího, a navenek vyhověla konvencím. Toužila však po svojí slávě, riskovala by pro ni život. Začala v jakémsi newyorském divadelním souboru a ani na okamžik nevěřila, že by mohla být špatná. Snad právě neoblomné sebevědomí ji uchránilo od myšlenek, že by se měla vzdát snů o herecké kariéře. Občasná vyhození brala se vztyčenou hlavou. O sobě nepochybovala. Většina jejích jevištních začátků měla optimističtější scénář. Roli dostala, dodala jí jiskru a žila jen pro radost z práce.

Málokdo tušil, že Katharine Hepburn je vůbec provdaná žena. S přáteli nafotila své akty, užívala si. Za všech okolností byla sama sebou. Svým nezávislým projevem si znepřátelila mnoho režisérů, ale navzdory tomu se dokázala prosadit. Na zkoušky chodila vytrvale ve starých hadrech a nenalíčená, jak se stalo hereckým zvykem až o mnoho let později. Pro řadu lidí byla na herečku naprosto nepřitažlivá. Ostatně svoji výraznou tvář celý život doplňovala nejraději jen rudou rtěnkou. Měla co překonávat, produkce byla značně nedůvěřivá k tolik netradiční hranaté tváři pihovaté rusovlásky, s hrubším hlasem a ráznými pohyby. Ale Katharine nikdy neustoupila. Zjistila, že se marně pokouší být milá, jemná a plná ženskosti. Nakonec si tedy celý svět musel zvyknout na temperamentní ženu, která se navzdory všemu a všem stala ikonu amerického filmu 20. století.