Milan Pásek (1920 - 1990)

Jako režisér byl Milan Pásek řadu let významnou osobností brněnských divadel, ale i když byl vystudovaným hercem, jeho tvář jsme jen výjimečně měli možnost zahlédnout v televizi. Narodil se v Brně, ale kořeny měl ve Strážnici, kde se řada jeho příbuzných věnovala ochotnickému divadlu. Jemu samotnému naplánoval otec studium na právnické fakultě, ale po uzavření vysokých škol v roce 1939 vystudoval Milan Pásek herectví na brněnské konzervatoři. Již za studií se také uplatnil jako divadelní režisér.

Na jednu sezónu (1953-1954) byl Milan Pásek znovu angažován do Beskydského divadla, poté třináct plodných let strávil na scéně Krajského oblastního divadla v Hradci Králové (1954-1967), kde byl ředitelem a uměleckým šéfem. Svou invencí přispěl k tomu, že tvorba hradeckého divadla přesáhla význam regionální scény, opět to byla především klasika (Schillerův Don Carlos), z moderny pak zaujala Dürrenmattova hra Návštěva staré dámy nebo tvorba E. O’Neilla (Smutek sluší Elektře, Farma pod jilmy).

V roce 1967 se Milan Pásek vrátil do Brna a v Divadle bratří Mrštíků (navazujícím na již zmíněné Svobodné divadlo; dnešní Městské divadlo) jako režisér realizoval přes padesát inscenací. Do zdejší dramaturgie nejprve převzal hry, s nimiž měl již dřívější zkušenosti, později uvedl řadu her klasických a moderních. Opět to byl William Shakespeare (Bouře, Romeo a Julie, Hamlet), z českých klasiků preferoval J. K. Tyla (Lesní panna, Drahomíra a její synové). Ze světové moderny se sluší uvést několikerý návrat k dílu F. Dürrenmatta (Návštěva staré dámy, Fyzikové).

Bohaté zkušenosti přivedly Milana Páska také k pedagogické činnosti, nejprve vyučoval na brněnské konzervatoři, později na JAMU, kde později vedl katedru herectví. Počátkem sedmdesátých let se dvakrát výjimečně objevil jako herec před televizní kamerou, nejprve to bylo v seriálu LIDÉ NA KŘIŽOVATCE (1970), poté jako hrabě Jindřich vytvořil manželskou dvojici s Vlastou Fialovou v televizním válečném dramatu LEGENDA O ŽIVÝCH MRTVÝCH (1971). Kromě realizace na činoherní scéně Divadle bratří Mrštíků dostal několikrát příležitost režírovat také opery v Janáčkově divadle (Aida, Věc Makropulos).