Carla Marlier 86 let

Francouzská kráska Carla Marlier byla spíše hrající modelkou než skutečnou herečkou, a přestože fotky z titulních stránek časopisů dávno vybledly, její tvář je dodnes známá díky účasti na několika zásadních francouzských i mezinárodních filmových projektech šedesátých let 20. století. O jejím soukromí toho není příliš známo, víme ale, že se narodila před začátkem druhé světové války v Berlíně, na předváděcích molech se začala prosazovat v polovině padesátých let, brzy pronikla i jako fotomodelka do časopisů. Před filmovou kameru ji přivedl jeden z významných tvůrců francouzské nové vlny, režisér Louis Malle, který jí svěřil roli Albertine, tetičky titulní hrdinky Zazie (Catherine Demongeot), ve filmu ZAZIE V METRU (Zazie dans le métro, 1960). Vytvořila zde manželskou dvojici s Philippem Noiretem, nutno ovšem dodat, že i když Noiret ve svých pamětech vzniku filmu a řadě zúčastněných věnoval značný prostor, Carlu Marlier vůbec nezmiňuje. Půvaby jí však vzápětí zajistily velké role v italských filmech, kde tehdy vládly dobrodružné žánry podružných kvalit nevyžadující velké herecké schopnosti. Krásnou Lavinii, dceru krále Latina, hrála ve filmu POSLEDNÍ DNY TRÓJE (La leggenda di Enea, 1962), kde byl jejím partnerem jako Aineiás proslulý kulturista Steve Reeves, poté byla d’Artagnanovou vyvolenou Constance Bonacieuxovou v parodii ČTYŘI MUŠKETÝŘI (I quattro moschettieri, 1963) režiséra Alessandra Blasettiho. Hlavní ženské role odehrála v několika francouzských špionážních a dobrodružných filmech, dnes již zapomenutých, tehdy ale relativně úspěšných (HODNĚ ŠTĚSTÍ, CHARLIE – Bonne chance, Charlie, 1962; DÁMY SE PŘIPOJÍ – Ces dames s’en mêlent, 1964). Nakonec i tento žánr jí nakonec přinesl opět nadčasovou popularitu díky účasti ve slavné gangsterce MELODIE PODZEMÍ (Mélodie en sous-sol, 1963), v níž byla partnerkou Alaina Delona. Objevovala se i v menších rolích, služkou titulní hrdinky (Jeanne Moreau) byla například ve filmu MATA HARI (Mata Hari, agent H21, 1964). Carlu Marlier nakonec stihl osud řady půvabných dívek spojených s béčkovou produkcí komerčních žánrů a koncem šedesátých let její popularita rapidně poklesla. Po menší roli v Resnaisově filmu MILUJI TĚ, MILUJI TĚ (Je t’aime, je t’aime, 1968) hrála již jen výjimečně, po delší odmlce stála před kamerou naposledy v roce 1977, od té doby žije v soukromí.