Italská kráska Wandisa Guida vstoupila na stříbrné plátno v polovině padesátých let 20. století, uplatnění našla především v žánru sandálu a meče. Pocházela z města Trani a po střední škole začala uplatňovat své půvaby před objektivy fotoaparátů. V roce 1954 byla na festivalu v Benátkách zvolena Miss Cinema, o rok později byla italskou finalistkou na soutěži Miss Europe. Ročník 1955 evropské soutěže krásy se konal ve Finsku a tady se také Wandisa Guida poprvé objevila před kamerou v rámci filmu MISS EUROOPPAA METSÄSTÄMÄSSÄ (1955).
Již zmíněný režisér Majano ji pak angažoval pro filmové zpracování v Itálii populárního románu ŠÉF ŽELEZÁREN (Il padrone delle ferriere, 1959). Ze čtyřiceti filmů, které Wandisa Guida natočila, odborníci považují za nejlepší právě tento, v němž hrála jednu z hlavních rolí dívky Athénais de Moulinet z bohaté rodiny. Počátkem šedesátých let začal v její filmografii převažovat tehdy oblíbený žánr sandálu a meče, velké ženské role po boku slavných siláků hrála například ve filmech VZPOURA OTROKŮ (La rivolta degli schiavi, 1960), ŘÍMSKÝ GLADIÁTOR (Il gladiatore di Roma, 1962) nebo HERKULES PROTI ŘÍMU (Ercole contro Roma, 1964).
Jen výjimečně hrála Wandisa Guida i v jiných žánrech, příležitostně znovu ale točila také pro televizi. V polovině šedesátých let došlo k úpadku zájmu o mytologické příběhy a Wandisa Guida stejně jako řada jejích vrstevnic našla nové uplatnění ve špionážním žánru, tři takové filmy natočila s režisérem Antoniem Margheritim a opět v produkci svého manžela. Luciano Martino ostatně produkoval o řadu let později i horor ASSASSINIO AL CIMITERO ETRUSCO (1982) v režii svého bratra Sergia. Tady se po delší přestávce a naposledy objevila před kamerou Wandisa Guida. Od té doby žije v soukromí.