Svatava Simonová byla česká režisérka a spisovatelka pocházející z významného moravského loutkářského rodu. Vzhledem k její temperamentní povaze ji přitom herci (podle výbušného českého režiséra Jiřího Krejčíka) přezdívali „Krejčík v sukni“.
V průběhu 70. let 20. století postupně přešla k režii klasických hraných pohádek (např. Jak se ševcem šili čerti, Velká policejní pohádka, Chudák muzika, Vojáček a dračí princezna, Co poudala bába Futeř, Berenika, Bronzová koruna či Jak si pan Pinajs kupoval od kocoura sádlo), na kterých mnohdy spolupracovala se svým manželem, hudebním skladatelem, Ladislavem Simonem.
Jejich vzájemná spolupráce byla přitom širšího rázu. Simonová byla spoluautorkou většiny libret hudebně-scénických děl Ladislava Simona, z nichž nejvýznamnější je podíl na libretu baletního díla „Jennifer aneb Kde končí právo člověka“, které bylo v druhé polovině osmdesátých letech uváděno na scéně Národního divadla v Praze.
Když v roce 2002 ukončila Simonová svou režisérskou spolupráci s Českou televizí, věnovala se literární a výtvarné tvorbě. V roce 2012 ji vyšla sbírka povídek „Čas hledání vší“, jejichž děj se odehrává ve 40. letech 20. století v prostředí kočovné loutkoherecké společnosti.