Olinto Cristina (1888 - 1962)

Italský herec Olinto Cristina hrál ve více než osmdesáti filmech, kromě toho měl za sebou bohatou uměleckou dráhu v divadle, prosadil se i v dabingu, v závěru života nakonec i v televizi. Narodil se ve Florencii a pocházel z umělecké rodiny, jeho rodiči byli herci Raffaele Cristina a Cesira Sabattini. Na hereckou dráhu se ostatně vydaly i tři Olintovy sestry, Jone Frigerio, Ada Cristina Almirante a Ines Zacconi, v oblasti filmu se na rozdíl od bratra ale objevovaly jen výjimečně.

Z ambicióznějších projektů životopisného žánru připomeňme další role cenzora (TŘI LÁSKY VERDIHO – Giuseppe Verdi, 1938), skotského fyzika Wilsona (ANTONIO MEUCCI, 1940) nebo španělského kardinála del Monte (CARAVAGGIO – Caravaggio, il pittore maledetto, 1941). Z početných adaptací literárních předloh italských i zahraničních se sluší uvést hvězdně obsazenou filmovou verzi Dumasova románu CHOVANKY ZE SAINT-CYR (Le educande di Saint-Cyr, 1939), kde hrál markýze de St.Hérem. Přehlídkou dobových ženských hvězd byl také melodramatický příběh ÚSTAV GRIMALDI (Nessuno torna indietro, 1945), kde hrál předsedu soudu. Zmínku si zaslouží i slavný film Vittoria de Sicy DĚTI SE NA NÁS DÍVAJÍ (I bambini ci guardano, 1944) s rolí ředitele školy. Byl to také jeden z mála filmů, v němž se setkal s některou ze svých sester (Ada Cristina Almirante zde hrála babičku).

Díky bohaté jevištní praxi a mluveného slova se Olinto Cristina již od počátku třicátých let uplatňoval také v dabingu. Pro italskou distribuci namluvil řadu slavných amerických herců, nejčastěji to byl C. Aubrey Smith nebo oscarový Frank Morgan. Především se ale Cristina proslavil řadou dabovaných postav v animované produkci (SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ – Snow White and the Seven Dwarfs, 1937; RŮŽE Z BAGDÁDU – La rosa di Bagdad, 1949). Bohaté uplatnění našel pochopitelně i v rozhlase.

Zatímco například v roce 1940 hrál ve čtrnácti filmech, po druhé světové válce se frekvence jeho vstupů před kameru značně snížila, příležitostně jej ale ke spolupráci zvali znovu režiséři slavných jmen jako Luigi Zampa (TĚŽKÁ LÉTA – Anni difficili, 1948) nebo Alberto Lattuada (PLÁŠŤ – Il cappotto, 1952), své poslední tři filmy pořídil Cristina v režii Raffaella Matarazzy (ZPÁTKY – Torna!, 1953; OTROKYNĚ HŘÍCHU – La schiava del peccato, 1954). Z našeho pohledu je zajímavé i drama POMSTA BLÁZNIVÉ ŽENY (La vendetta di una pazza, 1951), v němž byla jeho dcerou česká hvězda Lída Baarová. Od poloviny padesátých let spolupracoval Olinto Cristina také s televizí, kde hrál v několika adaptacích oblíbených literárních předloh.