Marcel Dalio (1900 - 1983)

Francouzský herec Marcel Dalio se narodil v Paříži jako Israël Moshe Blauschild, jeho skutečné jméno naznačuje, že byl židovského původu. Pocházel z rodiny ruských přistěhovalců, jeho otec obchodoval s nábytkem. Obchodu se měl původně věnoval i Marcel, ale od dětství jej lákal svět divadel a kabaretů. Herectví začal studovat na pařížské konzervatoři v roce 1916, potom se aktivně krátce zúčastnil první světové války jako voják. Po roce 1918 pak zahájil svou uměleckou dráhu v kabaretech a podnicích varietního typu, vystupoval například v divadle Théâtre des deux Anes, které se zaměřovalo na lidový a nenáročný repertoár. Teprve později díky účasti v kvalitních filmech dostal možnost zahrát si i na prestižnějších scénách a koncem 30. let působil na scéně Théâtre de l'Athénée.

V roce 1939 se Dalio rozvedl s Jany Holt a krátce nato se podruhé oženil s vycházející hvězdou Madeleine Lebeau (*1923). V témže roce ale vypukla druhá světová válka a v německém ohrožení se ocitla i Francie. Marcel Dalio vzhledem ke svému židovskému původu na poslední chvíli uprchl do Portugalska, manželka jej následovala. Ačkoli byl Dalio ve filmu představitelem jen vedlejších rolí, těšil se značné popularitě, v době německé okupace Francie se však jeho jméno i tvář staly předmětem protižidovské agitace. Když byl znovu uveden někdejší úspěšný film VCHOD PRO UMĚLCE (Entrée des artistes, 1938), byly scény s Daliem vystříhány (hrál soudce) a přetočeny znovu s jiným hercem. Z Portugalska pokračovali manželé poměrně dobrodružnou cestou přes Chile, Mexiko a Kanadu, aby nakonec zakotvili v USA.

V Hollywoodu tehdy pobývala řada dalších francouzských herců a ti Daliovi pomohli k novému uplatnění ve filmu. V době války natočil v Americe sedmnáct filmů, první výraznější příležitost mu nabídl slavný Josef von Sternberg v adaptaci divadelní hry ŠANGHAJSKÉ PODSVĚTÍ (The Shanghai Gesture, 1941). Nejslavnější z Daliovy práce v USA je CASABLANCA (1942), kde hrál i se svou manželkou. Převtělen do postavy někdejšího francouzského premiéra Clemenceaua se pak objevil také v pětioscarovém životopisném snímku WILSON (1944), s francouzskými kolegy pracoval také na dvou filmech režiséra Juliena Duviviera.

Hned po osvobození se Dalio vrátil do Francie (mimo jiné tehdy došel k tragickému zjištění, že všichni jeho příbuzní zahynuli v koncentračních táborech) a začal znovu točit na domácí půdě. Opět mu bylo dopřáno hrát v kvalitních filmech a z jeho těsně poválečné filmografie zasluhují zmínku tituly jako KRYSY (Les maudits, 1947) nebo MILENCI Z VERONY (Les amants de Vérone, 1949). V padesátých letech byl znovu přizván do Hollywoodu a odehrál vedlejší role v několika filmech, i u nás je známá legendární komedie PÁNI MAJÍ RADŠI BLONDÝNKY (Gentlemen Prefer Blondes, 1953) nebo romance SABRINA (1954) s Audrey Hepburn v hlavní roli.