Carmine Gallone (1886 - 1973)

Italský režisér Carmine Gallone točil filmy bezmála půl století a stihl jich realizovat přes 120. Na tomto vysokém počtu má značný podíl tvorba krátkých snímků z doby němé éry, stejně plodný ale zůstával až do konce své kariéry počátkem šedesátých let. Jeho tvorba byla žánrově nevyhraněná a umělecky jen zřídka hodnotná, přesto mu patří významné místo v dějinách nejen italské kinematografie.

Soava Gallone se pak stala hvězdou většiny manželových filmů z doby němé éry, z počátků jejich společné práce vynikl film AVATAR (1915), velký úspěch u odborníků zaznamenal později snímek VYKOUPENÍ (Redenzione, 1919). Kromě Soavy Gallone zajišťovala úspěch prvním Gallonovým filmům také další tehdejší hvězda Lyda Borelli (NAHÁ ŽENA – La donna nuda, 1914; PŘÍZRAK – Malombra, 1916). Z další Gallonovy tvorby z doby němé éry vyniká historický velkofilm POSLEDNÍ DNOVÉ POMPEJÍ (Gli ultimi giorni di Pompei, 1926).

V polovině dvacátých let dolehla na italskou kinematografii krize, což řadu filmařů přimělo k odchodu za hranice. Učinil tak i Carmine Gallone, který deset let působil v řadě zemí, točil v Německu (ZEMĚ BEZ ŽEN – Das Land ohne Frauen, 1929), ve Francii (PAŘÍŽSKÉ NOCI – Un soir de rafle, 1931; KRÁL PALÁCŮ – Le roi des palaces, 1932), v Británii (TYS MÁ NEJKRÁSNĚJŠÍ – Two Hearts in Waltztime, 1934). Mimo Itálii také přešel ke zvukovému filmu a z dominujících hudebních snímků stojí četnější spolupráce se slavným polským pěvcem Janem Kiepurou (ZPÍVAJÍCÍ MĚSTO – Die Singende Stadt, 1930; CITY OF SONG, 1931; MÉ SRDCE TOUŽÍ PO TOBĚ – Mein Herz ruft nach dir, 1934).

Pobytem ve Vídni se Carmine Gallone nechal inspirovat ve svém pozdějším směřování k různým formám hudebních filmů, ať již životopisů skladatelů (TŘI LÁSKY VERDIHO – Giuseppe Verdi, 1938) nebo příběhů slavných umělkyň (PREMIÉRA BUTTERFLY – Il sogno di Butterfly, 1936; BIRAGHIN, 1946). Prvním takovým filmem byl příběh z počátků kariéry skladatele Vincezna Belliniho CASTA DIVA (1935), který získal Mussoliniho pohár na festivalu v Benátkách. Druhý Mussoliniho pohár získal Gallone za historický velkofilm PÁD KARTÁGA (Scipione l′africano, 1937), který přes veškerou snahu vyrovnat se hollywoodským vzorům a zvýšit prestiž fašistické Itálie na bázi antického příběhu vyzněl spíše jako nechtěná karikatura.